Archiv rubriky: Hrad Točník

Hrad Točník

Hrad Točník – sídlo řádu

Historie hradu Točník

královská reprezentace i soukromé útočiště

1395–1415

Hrad Točník je velmi zajímavou kapitolou období vlády krále Václava IV. a zároveň je nejpádnějším důkazem o naprosto nezastupitelném postavení Řádu českého krále zv. Točenice v české společnosti na přelomu 14. a 15. století.Točník byl vystavěn zřejmě v letech 1398–1401 na témže skalním hřebeni křemencového valu o sto metrů výše než Žebrák. Již v roce 1400 nechal Václav IV. na Točník převézt a uložit část královského pokladu.

104b61fa3d_101918670_o2
Deska z Novoměstské radnice.

Václava IV. roku 1392 navštívil Jindřich z Lancasteru, budoucí anglický král Jindřich IV., který se účastnil bojů Řádu Německých rytířů v Pobaltí a při cestě domů navštívil i Jeruzalém. Václav, jehož zájem o rytířství a umění byl známý, se jistě svému anglickému příbuznému chtěl ukázat v plném lesku svého majestátu, který se jistě snažil podpořit i stavbou nového hradu, nemající žádnou vojensko-strategickou funkci. Rovněž i původní sídlo Řádu na Staroměstské radnici jejíž kaple svým omezeným prostorem nedávala mnoho možností ke zvýšení královy prestiže před návštěvníky i vlastními rytíři, mohlo být jednou z hlavních příčin stavby nového řádového hradu. Šlo tedy jen a pouze o funkci reprezentativní. Již jméno hradu napovídá z čeho název T O Č N Í K vznikl a zároveň také, k čemu byl hrad určen – jako slavnostní shromaždiště kapituly Řádu českého krále zv. Točenice. Z výtvarné rekonstrukce hradu jak mohl vypadat po celkové dostavbě počátkem 15. století je naprosto jasné, že se nejedná o hrad jeden – ale o dva hrady v jednom.

Točník_znak (1)

V tomto kritickém období vlády Václava IV., kdy nenávratně zanikaly staré hodnoty, bylo nezbytné, aby i středověký hrad reagoval na nebezpečí, ohrožující samu podstatu jeho existence. Nejen v organizaci a způsobu boje, ale i v architektuře znamená tato doba, a dokonce i hrad Točník samotný, zvrat, jímž jedna epocha končí a současně klade základy pro nástup příští. K neopakovatelným přednostem zmíněné éry však patřilo to, že měla ještě tolik výtvarné síly, aby rozpor mezi novými obrannými požadavky a staršími estetickými postuláty dovedla překlenout a dokonce ze všeho i výtvarně těžit.

Podíváme-li se na maketu hradu, je jasné, že hlavní vstup do hradu směřuje bránou osazenou erbovním vlysem vyjadřujícím světskou moc římského a českého panovníka přes další bránu na nádvoří před sálovou stavbu (někteří autoři ji nazývají purkrabstvím), jak ji autorka nazývá. Toto nádvoří je odděleno hradbou od královského soukromého paláce a lze ho nazvat řádovým okrskem. Do jisté míry připomíná hrad Windsor, kde jsou každoročně pořádány slavnosti Řádu Podvazku.
2. patro sálové stavby zaujímal 34 m dlouhý a 9 m široký sál vytápěný velkým krbem. Je velmi pravděpodobné, že zde docházelo ke slavnostním setkání rytířů Řádu českého krále zv. Točenice a protože zde mohlo stolovat nejméně sto lidí, lze se domnívat, že počet řádových rytířů byl stanoven na dvacet. Proč právě dvacet? Protože každý rytíř přijížděl s doprovodem. V přízemí řádového domu byly konírny, kde byli ustájeni koní příchozích.
K lesku sídla krále a jeho Řádu měl přispět i vlys s deseti erby zemí, ve kterých Václav IV. vládl a symboly točenice na dvou obdélníkových deskách. Desky s točenicemi patrně původně označovaly vchod do řádového domu nebo bránu, kterou se vjíždělo do řádového okrsku. Jejich dnešní umístění je druhotné, což dokazují rozměrově se lišící desky jednotlivých erbů a vlysů s točenicemi
.62b52764ef_101918128_o2

SFO39defa_Tocnik

Erby zemí, ve kterých Václav IV. uplatňoval svou suverenitu, jsou dnes umístěny nad severozápadní renesanční branou tvořící hlavní vchod do hradu. Jejich středověká polychromie již vyhasla a kamenné erby jsou po stránce barevnosti prakticky setřelé a tak čtyři orlice nejsou jasně identifikovány.
I když je dnešní osazení druhotné, je z postavení erbovní figury jasné, že první orlice, která je čelem obrácena k českému lvu nemůže být orlicí říšskou, jak se mnozí historikové snaží dokázat, protože svým postavením je na místě podřízeném právě českému lvu. Z tradičního chápání důležitosti jednotlivých zemí Koruny české je tedy nanejvýš pravděpodobné, že erb s orlicí, která je čelem k českéhu lvu musí být orlicí moravskou. Další orlice mohou být těšínská či opolská, svídnická a vratislavská. Ostatní erby jsou obecně známé. Pokud připustíme dostavbu hradu resp. dovedení stavby do stádia obyvatelnosti, osazením erbovního vlysu na jeho vstupní věž do severního předdvoří pak musel být hrad dokončen krátce po roce 1400. Král Václav IV. byl totiž sesazen z německého trůnu v polovině roku 1400.
Na základě porovnání takřka shodného erbovního vlysu na Staroměstské mostní věži, který se dochoval i s původní polychromií můžeme konstatovat, že na Točníku byl vypuštěn erb římského krále a byl nahrazen jinou orlicí, snad Těšínskou či opolskou. Pak by správné pořadí jednotlivých erbů mělo být následující:
  1. král Český,
  2. markrabí Moravský,
  3. vévoda Lucemburský,
  4. kníže Svídnický,
  5. kníže Zhořelecký,
  6. kníže Vratislavský,
  7. markrabě Dolnolužický,
  8. kníže Těšínský, či Opolský,
  9. kníže Budyšínský,
  10. kníže Nisský.

1415–1517

Po upálení mistra Jana Husa, se Václav IV. na hradě již nezdržoval v takové míře jako předtím. Nechal si postavit Nový Hrádek u Kunratic a jeho poslední návštěva na Točníce je zaznamenána v září roku 1415.

Po smrti Václav IV. dne 16. srpna 1419 přechází hrad na jeho bratra Zikmunda. Ten odsud odváží již po čtyřech dnech většinu vybavení, stejně jako část státního pokladu.

Roku 1421 nechal Zikmund zastavit hrad Erkingerovi ze Seinsheimu, předkoviSchwarzenberků. Ten zasnoubil svého syna Heřmana s Eliškou, dcerou BedřichaKolowrata (7. července 1421). Heřmanovi bylo slíbeno velké věno a aby se smlouvě dostálo, nechal si Bedřich z Kolowrat dát hrady Žebrák a Točník přímo do zástavy jako záruku. Nakonec mu oba hrady zůstaly.

Roku 1425 (2. května) tu Kolowratové úspěšně přestáli třídenní obléhání hradu téměř osmitisícovou armádou husitů (cca 7000 pěších, 900 jízdních). Ti pak znechuceně odtáhli, vypálili nedaleká městečka Žebrák a Hořovice a táhli dál na Plzeň.

Roku 1427 byly hrady odevzdány na čas válečníkům Habartovi z Adlaru (Točník) a Hanušovi Kuplířovi ze Sulevic (Žebrák), kteří měli zlepšit obranyschopnost hradů. Od nich je opět přebírá Hanuš z Kolowrat.

Dne 7. července 1461 odkupuje hrady Jiří z Poděbrad a to z toho důvodu, aby nezůstaly v rukou pánů přísně katolických, postupuje jej svým čtyřem synům. Nakonec svěřuje Žebrák s Točníkem do rukou Bedřicha ze Šumburka, pána Pernštejnského (sice katolíkovi, ale věrnému svému králi).

Tocnik02

L .P. 1484 se oba hrady již nacházejí v rukou bohatého rodu Gutštejnů (Burjan z Gutštejna), nicméně jsou oba hrady zanedbávány. Po Burjanově smrti přechází hrady na jeho syna Kryštofa. Ten je ale roku 1509 odsouzen ke ztrátě cti, hrdla a majetku a hrady se stěhují do správy Vladislava Jagellovského. Jako hejtman je roku 1515 po osobní královské návštěvě na hradě ustanoven Jan Kozelka z Hřivic.

1517–1620

Po králově smrti je vyrovnáváním jeho dluhů přiřčen Točník Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu (1517). A po jeho smrti prodává roku 1522 hrad Ludvík Jagellovský Janovi z Vartemberkaz kostelecké větve, který na hradě provádí mnoho stavebních úprav.

Vartemberk však čím dál, tím častěji a raději přebývá na severu Čech a tak mění Točník 6. října 1534 za panství Rohozec (dnešní Hrubý Rohozec) s Volfem Krajířem z Krajkuna Bystřici, ten ho 21. listopadu 1534 přepisuje na Volfa mladšího Krajíře z Krajku. Krajířové pak hledají na obou hradech údajný zakopaný poklad a doslova demontují Žebrák. Po neúspěšných pokusech tak 31. října roku 1544 postupují hrady Janovi mladšímu z Valdštejna na Peruci.

Roku 1552 vyplácí Točník král Maxmilián II. a postupuje ho Janovi staršímu z Lobkowicza na Zbiroze. Lobkowiczové si prosazují (za 17.500 kop grošů) dědičné državy hradu (od 20. června 1567 Jan nejmladší z Lobkowicz) a provádí na něm renesanční úpravy. Po smrti Jana nejmladšího užívá hrady dcera Markéta. Po její smrti přebírá hrady Janův bratr Bohuslav Havel z Lobkowicz, hejtman Podbrdský a po něm dne 12. února 1593 Ladislav Starší z Lobkowicz. Ladislav dává hrady své manželce Magdaléně, hraběnce ze Salmu. (Od roku 1594 jsou Lobkowiczové uváděni jako dědiční držitelé.) Po vzpouře Jiříka Popela z Lobkowicz (do které byl zapleten i Ladislav) je většina Lobkowiczkého majetku zabavena a Točník s Žebrákem se dostávají zpět do vlastnictví Koruny české, císaři Rudolfu II. (roku 1595 vyplácí Magdalénu). Ten byl také poslední královskou návštěvou na hradě.

Hrad byl svěřen Janu Jindřichovi Prollhoferovi z Purkerstorfu a spravován je od této chvíle hejtmany na Zbiroze. Z Točníka se stává jedno ze státních vězení a až do roku 1865 je majetkem české komory. Sídlo správců bylo ovšem přesunuto na Zbiroh a Točník postupně zpustl a zchátral.

Roku 1674 na hradě již nikdo nebydlel, pouze hlídač.

Rok 1607 zaznamenává nového hejtmana Pavla Siglerovského a rok 1620 přivádí purkrabího Nykodéma Noryse z Liblína.

1620–1834

Zkázu Točníka znamenala třicetiletá válka a události, které jí předcházely. L. P. 1620, za dob hejtmana Jana Kolence z Kolna, vtrhlo na hrad císařské vojsko a ničilo. Definitivní rána hradu přišla 18. října 1639, kdy se na hrad uchýlilo místní obyvatelstvo. Roku 1640 měl být hrad vybaven děly k vojenským účelům (proti Švédům), nicméně k jejich užiti nikdy nedošlo.

Z roku 1681 pochází zpráva Bohuslava Balbína, že Točník je stále ještě obyvatelný. O osm let později se novým správcem panství stává Jan Vilém Nikodym Presl a roku 1705 je hrad zastaven nejvyššímu sudímu Karlovi Přehořovskému z Kvasejovic a na Konopišti. V letech 1710–1723 je Točník zastaven Adamovi z Lichtenštejna.

L. P. 1722 je většina hradu ještě pod střechou, ale již není obýván. V roce 1750 je zrušena i funkce místních hejtmanů a hrad spravují direktoři z Králova Dvora. Od roku 1834 spadají oba hrady do správy příbramského báňského úřadu.

1858–2014

V roce 1858 říšská rada schvaluje prodej panství Vincenci Kirchmayerovi a Samuelu Simundtovi, krakovským finančníkům, ovšem kvůli nesplnění dohodnutých závazků se hrady dočkávají nového majitele – roku 1864/5 je s panstvím kupuje za deset milionů zlatých průmyslník H. B. Strossberg zvaný „král železnic“. Ten je po hospodářských neúspěších prodává roku 1875 za 3 350 000 zlatých Colloredo-Mansfeldům.

Od Josefa Colloredo-Mansfelda odkupuje roku 1923 Klub Československých turistů Točník za 2 000,- Kčs a Žebrák za 8 000,- Kčs – k Žebráku náležely pivovarské sklepy. Klub zde provádí řadu zabezpečovacích prací, bohužel bez památkového dozoru: vyčištěny jsou sklepy, přízemí Královského paláce, studna a brutálním způsobem jsou vybetonovány podlahy obou paláců.

Roku 1945 se majitelem hradů stala Československá obec Sokolská.

Od roku 1953 vlastní oba hrady stát, který zde provedl některá statická zajištění.

Od roku 1994 spravovala oba hrady spolu s Křivoklátem, Krakovcem, rychtou Zbečno – tzv. Hamousovým statkem č.p. 22 a pivovarem v Točníku příspěvková organizace Ministerstva Kultury Státní hrady Křivoklátska.

Od 1. ledna 2001 spadly hrady pod Státní památkový ústav středních Čech se sídlem v Praze, od ledna 2003 pod Národní památkový ústav. Po reorganizaci Národního památkového ústavu 1. 1. 2013 spravuje hrad Točník a Žebrák NPÚ ÚPS PR – Národní památkový ústav, územní památková správa v Praze.

zdroj:
http://www.hrad-tocnik.cz/

Točník na starých pohlednicích