Patroni řádu

sv. Bartoloměj 
Bartholom, Apostolus 

24. srpna, svátek
Postavení: apoštol
Patron: sedláků, krejčích, pastevců, vinařů, koželuhů, vazačů knih, řezníků, horníků, pekařů, obuvníků, obchodníků s olejem, sýrem a solí; Maastrichtu, Frankfurtu i Plzně; vzýván proti kožním a nervovým chorobám
Atributy: hlava, křest,kůže,nůž
sv. Bartoloměj
sv. Bartoloměj

ŽIVOTOPIS

Narodil se v Káni Galilejské a Ježíšem byl označen jako pravý a bezelstný Izraelita. Stal se apoštolem a po seslání Ducha svatého hlásal evangelium na více místech. Posledním byla Arménie, kde mu byla z těla stažena kůže, načež byl popraven.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

PRAVÝ IZRAELITA, V NĚMŽ NENÍ LSTI

Pocházel z Káně a byl druhem Filipa, který jej přivedl ke Kristu. Apoštol Jan ho uvádí jménem Natanael. Bar-Tolmai je jméno po otci, které je překládáno jako „syn Tolmajův“, zatímco Natanael znamená „Bůh dal“.

Bartoloměj s Filipem žili v očekávání Mesiášova příchodu, proto Filip po seznámení se s Ježíšem Bartoloměje vyhledal a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“ Natanael mu namítl: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ Filip mu odpoví: „Pojď a přesvědč se!“ Ježíš spatřil Natanaela jak k němu přichází, a řekl o něm: „Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti.“ Řekl mu Natanael:: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.“ (Jan 1,45-48)

Bartoloměj při těch slovech poznal v Ježíši Syna Božího a krále izraelského, což také hned vyznal. Ježíš mu onu víru potvrdil s příslibem větších důkazů než byl ten, že ho viděl pod fíkovníkem.

Z Bartoloměje se stal jeden z dvanácti apoštolů, svědek a následovník Kristův. Po seslání Ducha svatého hlásal evangelium na více místech. Historik Eusébius uvádí jeho působení v Indii. Odborníci dokládají, že se tím mohla rozumět Etiopie a Arábie, často zmiňovaná v souvislosti s jeho hlásáním evangelia. Indie byla totiž označovaná jako „Arábie Šťastná.“ Tam podle podání zanechal aramejský opis Matoušova evangelia.

Sv. Jan Zlatoústý dokládá, že ap. Bartoloměj na svých apoštolských cestách kázal o Kristu s velkým úspěchem a pohané se podivovali nad rychlou změnou v mravech těch, kdo uvěřili. Zdůrazňována je čistota, střídmost i další ctnosti.

Někde se uvádí, že Bartoloměj přešel z Arábie do Frygie, kde se setkal s ap. Filipem a dál navštívil Lykaonii. Nejstarší životopisy se shodují na místě jeho mučednické smrti, kterým se stala Arménie.

Legenda hovoří o zázraku uzdravení dcery arménského krále Polimea z posedlosti po Bartolomějově modlitbě. Krále, jeho dvůr i poddané pak Bartolomějova slova přesvědčila k přijetí křesťanství. Avšak zatvrzelý králův bratr Astyages dal tohoto apoštola uvěznit a mučit. Údajně v Derbentu, pozdějším Širvanu u břehu Kaspického moře.

Byla mu za živa stažena kůže z těla, proto je nůž jeho hlavním atributem. Někde se hovoří o sedření kůže a pak prý byl ukřižován. Někde bývá také uváděno jeho stětí, ale odseknutí hlavy ukřižovaným nebylo zvykem.

Jeho ostatky byly v V. století přeneseny do Dury v Mezopotámii a pak do Frýgie v Malé Asii. Koncem dalšího století byly přepraveny na ostrov Lipari u Sicílie a r. 809 do jihoitalského Benevento. Nakonec byly německým císařem Otou III. přeneseny do Říma, kde pro ně nechal v r.983 na Tiberském ostrůvku vystavět kostel zasvěcený sv. Bartolomějovi.

Vyskytla se i určitá pochybnost, zda ostatky, předané v Beneventu císaři, byly všechny pravé. Údajně pravá Bartolomějova lebka se prý objevila ve 13. stol. ve Frankfurtu nad Mohanem. Za císaře Karla IV. část z jeho ostatků získala i katedrála v Praze.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Bartolomějovo vyznání následovalo po rozhovoru, při němž on poznal, že Ježíš ho miloval již dávno před tím. Totéž poznání mohu zakusit při vnitřní modlitbě, kterou ukončím vyznáním jako Bartoloměj. Budu se však snažit i to, aby Ježíš mohl být spokojen s mým životem, který má být svědectvím pro druhé.

Bože, upevni naši víru, abychom byli upřímně oddáni Tvému Synu jako svatý Bartoloměj, a na přímluvu tohoto apoštola dej, ať se Tvá církev stane pro všechny národy znamením a nástrojem spásy. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

clim_thumb_640x_obr1

sv. Jeremiáš
Ieremias, propheta

1. května, připomínka
Postavení: prorok
Úmrtí: po r. 587 př. Kr.

images

ŽIVOTOPIS

Byl starozákonním prorokem z území benjaminského za vlády Jóšijášovy a jeho nástupců. Tedy v letech 627 až 586 př. Kr. Hlásáním Božího slova vyzýval k obrácení. Přežil dvě deportace do Babylonu, zůstal v zemi, ale po vraždě Gedaljáše byl skupinou Judejců odvlečen do Egypta a tam zemřel násilnou smrtí. Jeho autorství je připisováno dvěma knihám SZ: „Jeremiáš“ a „Pláč“.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

HŘÍŠNÝ NÁROD MŮŽE ZACHRÁNIT JEN KAJÍCÍ OBRÁCENÍ

Pocházel z Anatótu na území benjaminském a byl synem Chilkijášovým a příslušníkem kněžského rodu, který tam vlastnil půdu. Ve třicátém roce vlády Jóšijášovy, asi roku 627 př. Kr. byl povolán za proroka. Zažil rozmach za Jóšijáše i jeho reformu, ale nesdílel prý nadšení kněžských a prorockých kruhů. On sám pak jako prorok vyhlašoval neodvratnou blízkost dne Hospodinova. Jednalo se i o to, že za vykonavatele Božího soudu jsou určeni Babyloňané, do jejichž rukou padnou. Prorok mluvil o soudu nad zpronevěřilým Judou i nad ostatními pronárody a proto upadal v nemilost. Mluvil o konci nad domnělými lidskými jistotami, který však neznamená konec Božího jednání s lidem. Jóšijáš padl r. 609 před Kr. Egyptský farao Néko sesadil Jóachaza a dosadil Jójakíma. Egyptskou nadvládu pak vystřídala babylónská.

S Jeremiášem spolupracoval jeho písař Báruk, který sepsal Jeremiášova slova, jak mu je on diktoval. Báruk, dle badatelů, také připsal oddíly o činnosti a utrpení Jeremiášově. Když byl Jeremiáš ve vězení ve čtvrtém roce vlády Jójakíma, syna Jóšijášova a mluvil k němu Hospodin, jednalo se i o slova: „Snad až dům Judský uslyší o všem zlu, které jim zamýšlím učinit, odvrátí se každý od své zlé cesty a já jim jejich nepravost a jejich hřích odpustím.“(Jr 36,3) – Zde vidíme, že proroctví byla výzvou k obrácení a předpověděné tresty byly varováním před zatvrzelostí. Jeremiáš z vazby poslal Báruka, aby předčítal jeho slova Judejcům v domě Hospodinově. Když král Jójakím rozlícen obsahem celý svitek spálil, Boží slovo neumlčel, Báruk pořídil nový spis.

Za Jójakímovu vzpouru odvlekl Nebúkadnesar do Babylóna první část Judejců a dosadil Sidkijáše. Za něj byl Jeremiáš spuštěn do studny s blátem, aby v ní zemřel hladem. Za přispění dvořana Ebedmeleka byl vytažen a osvobozen. Bezmocný král hledal u proroka i pomoc, neposlechl však jeho rad. Sidkijáš se přes Jeremiášovo varování vzepřel, došlo k obležení Jeruzaléma a k druhé deportaci. Tak poznali, že před Hospodinovým soudem není úkrytu. V Jeremiášových proroctvích je i příslib, že Hospodin s tímto lidem uzavře novou smlouvu (Jr 31,31).

Jeremiáš přežil dvě deportace, zůstal v zemi, ale po úkladné smrti Gedaljáše byl skupinou Judejců odvlečen do Egypta. Podle tradice byl nakonec od svých soukmenovců ukamenován.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu uvažovat o přijímání Božího slova. Bůh mi vždy nabízí pomoc, ale já nedbáním na jeho slovo se mohu uvrhnout do záhuby. Dnes je čas k obrácení a k plnění Boží vůle, ale jestli bude i zítra to nevím.

Všemohoucí, věčný Bože, Tys posiloval svatého proroka Jeremiáše, aby hlásal Tvé slovo pravdy i když byl zato pronásledován; na jeho přímluvu dej i nám sílu, abychom z lásky k Tobě snášeli všechny obtíže spojené s hlásáním pravdy a usilovně směřovali k Tobě, jedinému zdroji života. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Jeremiah

zdroj: http://catholica.cz/

sv. Jiří

Georgius, m. in Pal

24. dubna, nezávazná památka
Postavení: mučedník
Úmrtí: s. IV
Patron: především rytířských řádů a skautů, dále Anglie, Benátek, Německa, Janova, Portugalska, Katalánie, Řecka a Ruska. Hlásí se k němu i vojáci, jezdci, zbrojíři, řezníci, rolníci, horníci, sedláři, kováři, bednáři, artisté, pocestní a chovanci chudobince, ti
Atributy: drak, kolo, korouhev, kůň, rytíř

ŽIVOTOPIS

Zprávy o jeho životě nejsou dost věrohodné. Z historických pramenů je uznávána jen zpráva o jeho mučednické smrti na začátku IV. století, kterou podstoupil v palestinském městě Lyddě, blízko dnešního Tel Avivu a nad jeho hrobem byla postavena basilika. Jeho úcta byla šířena na Východě i na Západě, zvláště v Řecku, v Rusku a v Anglii.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

1307-1

NEOHROŽENÝ BOJOVNÍK ZA VÍRU

Co o něm víme nejpravděpodobnějšího? Jeho původ se klade do Kappadokie na území dnešního Turecka. Někteří se ale domnívají, že by zemí jeho původu mohla být Gruzie, jež má spojitost s jeho jménem Georgius. Staré životopisy uvádí matku z Kappadokie a otce z Persie. Matka s Jiřím se přestěhovala do Palestiny a tam se stal vojákem. Podle legendárních životopisů mohl dosáhnout hodnosti plukovníka v Diokleciánově vojsku. Když začalo pronásledování křesťanů, rozdal prý své jmění chudým a pak vystoupil jako neohrožený vyznavač Kristův na obranu křesťanů. Jazykem bojoval proti starému pohanství a ďábelskému napadání církve. Odtud jeho symbolické vyobrazení – boj s drakem, o kterém píše velká většina legend o sv. Jiří. Dívku, kterou na obrázcích zachraňuje, někteří považují za symbol jeho duše či za křesťanství. Pravděpodobně se jedná o manželku Diokleciánovu, z níž se stala křesťanka díky statečnosti, s jakou vyznával Jiří víru a snášel muka. Ještě téhož roku byla sťata. Vítězí ten, kdo se nevzdává a neustupuje, když přijdou těžkosti. To je jádro legendárních vyprávění o sv. Jiří, různě přepracovávaných.

O konci jeho života bývá uváděno, že císař ho chtěl mučením přimět k modloslužbě a proto mu ve vězení dali nejdříve nohy do klády a ležícímu na zádech položili na prsa těžký kámen. Pro svou pevnost v přesvědčení byl Jiří další den mučen kolem s hřeby, které otáčením kola drásaly jeho tělo. Pak byl prý hozen do nehašeného vápna a nato bičován. To vše přivedlo prý k víře Diokleciánovu manželku Alexandru a Jiřímu byla pak useknuta hlava. Zároveň byla sťata i Alexandra.

1307-2

Dle nejznámější smyšlené pověsti z „Legendy aurea“ začíná jeho život v Kappadokii, kde se stal vojákem a pak tribunem římského vojska za Diokleciána. V oné době trápil zemi Silena svým dechem drak žijící v jezeře, jemuž byly předkládány denně dvě ovce a později lidské oběti vybírané losem. Když los padl na princeznu, byla mu přivedena jako nevěsta, ale dřív, než se jí drak mohl dotknout, Jiří do něj vbodl své kopí a pak ho na princeznině pásu dovedl do města před lid a krále, aby ho před jejich očima zabil. Za odměnu žádal křest 15.000 osob. Pak pokračoval v cestě. V roce 305 byl pronásledovateli křesťanství zajat a umučen jak již psáno.

Pohřben byl v Lyddě a jeho hrob se stal cílem poutníků a místem zázračných uzdravení. Již před rokem 337 vznikla při jeho hrobu hřbitovní basilika a uvádí se, že její zbytky jsou ještě vidět. Nejstarší řecký nápis o sv. Jiřím je dle archeologů z roku 368. Ve IV. a V. století se jeho uctívání rozšířilo mimo Palestinu i v Sýrii, Gruzii, Arménii, Egyptě a v Etiopii. Úctu k sv. Jiří rozšířili po Evropě nejvíc křižáci. V Anglii mu bylo zasvěceno 160 kostelů. Některé na Západě jsou prokazatelně již ze VI. století a na mnoha místech Evropy jsou domnělé ostatky sv. Jiří.

1307-3

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Překonávat některé těžkosti někdy vyžaduje odvahu jako symbolický boj s drakem. Stejně tak vyžaduje někdy odvahu podávat svědectví o své víře. Pomodlím se desátek za tuto odvahu a abych byl vždy připraven ke službě Bohu a bližním.

Bože, Tys posiloval svatého Jiří, aby následoval Tvého Syna v jeho utrpení a byl připraven pomáhat slabým a trpícím; ať pomáhá i nám v naší slabosti. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

1307-4

(závěrečná modlitba z breviáře)

řád českých králů